Perla a Walerie

Veterinář míní, ale život mění. Takže po lednových špatných prognózách ohledně Perlina zdravotního stavu, Perla ukončila období zimního vykrmování na krásných 36 kilech, skáče jako srnka a připravuje se na oslavu svých jedenáctin. Paničku, která ale podlehla zimně-jarní depresi a těmto špatným vyhlídkám, nenapadlo nic lepšího, než to vyřešit tím, že si zadá štěně. Zašílela! Teď v půlce dubna se to narodilo, zcela překvapivě (u nás) je to dobrmanka a budeme mít tedy tři obludy. Paníček se chtěl jít oběsit, ale nenašel lano, zřejmě ho některá z oblud ukradla a po dostatečném ožvýkání ponechala dobře ukryté někde na zahradě.

Ne, ale asi se jím brzo někdo z nás stane, protože už jsme odvykli šíleným nápadům mladého aktivního psa, který nevybouřen hledá zábavu a vymýšlí, co s načatým dnem, jak si ho ukrátit. Naše ostražitost při soužití s dvěma postaršími psími dámami značně polevila, i když dobrman dokáže něco vymyslet a překvapit v jakémkoliv věku, tak už jsme ztratili ostražitost a samozřejmě byli po zásluze okamžitě potrestáni. Okousané řetízky od žaluzií nás nechaly chladnými, takovou prkotinu nemá cenu snad ani řešit, ale Walerie se při výběru svého budoucího zaměření, rozhodla, že bude zahradník. No, moc ji to přesazování kytek ještě nejde a taky to vypadá, že ji to úměrně s počtem ubývajících kytek přestává bavit, tak zkoumá dál, čím se zabývat a momentálně to vypadá na podle spotřeby pečícího papíru na kariéru v gastro průmyslu. Takže jestli ji nezabijem, tak uvidíme co z toho bude.

V téhle divné době nám ani tento rok nezačíná nejlepší prognózou, Perlin nádor roste a roste, veterinář se obává, že už to na moc dlouho nevypadá. Prý tak měsíc, snad dva, uvidíme. Zatím na ni nepozorujeme nějaké obtíže, kondice uměrná věku, žravost a štekavost u plotu stále na 300% normálního psa. Otázka je, co je u dobrmana normální pes?