Perla a Walerie

Podzim a zima se nám nějak nevydařily, panička nám hapruje se zdravím, takže v podstatě sedíme doma, nikam nechodíme, nejezdíme. A jak tedy smysluplně naložit se získaným časem. Toť otázka. Jelikož proflákaný čas je vlastně převlečený hlad, tak neustále žebráme. A jídlo se stalo ustředním motivem našeho bytí. Už ať se panička uzdraví, a my zase někam vyrazíme. Roční období taky zrovna nic moc, musíme vydržet, však se dočkáme toho, že se to zase k lepšímu obrátí.

Je to divné, jedeme úplně na druhou stranu než obvykle. Myslela jsem, že na tuhle stranu už se nikam jet nedá, ale mýlila jsem se jedeme. Nebylo to tedy nic moc daleko, ale byla jsem po té cestě stejně unavená jako když jezdíme na tu druhou stranu. O Amále ani nemluvím, výlet na Hrčavu a poté na Trojmezí, či jak se to tam jmenovalo a už jsme zaujaly naši obvyklou pozici, Perla, Amála ležící, spící. Kdyby nás nevzbudili, tak tam klidně spíme pořád, každá pohádka však jednou končí.

Chystá se něco velikého, to poznám, balí se ohromná spousta zavazadel. V první chvíli jsem se úplně zhrozila, že panička se od nás stěhuje, protože tak to vypadalo, podle té hromady věcí, kterou si připravovala k zabalení. Ale ne, neopouští nás. Takže to zas někam pojedeme, vypadá to na delší dobu a velkou dálku, protože se balí i spousta psích věcí. Budu sledovat cestu a podle hvězd a lišejníku vystopuji kam jedeme. No ty určitě, ty tak něco vystopuješ. V autě okamžitě usneš a je ti to jedno kam se jede, hlavně, že s námi jede pytel granulí, to ti stačí. Jeli jsme pěkně dlouho a nakonec jsme přijeli k takové té velké vodě, říkají tomu moře, to já poznám. Akorát mi bylo divné, že jsme se vůbec neváleli na pláži, vlastně jsme pořád někde jezdili, po historických městech, památky a tak. Tak teď nevím, jsem z toho jelen. Bobrmaní jelen, tak z toho se picnu, to jsem fakt neviděla. Prý moře, vždyž to vůbec nebylo slané, tak jaké moře. Ale jinak s tebou souhlasím, tahali nás po městech, hýkali nad památkami, ale celkem v pohodě, naštěstí měli rozum, přizpůsobili se tempu místních, posedávali pořád někde po kafíčkách, takže pohoda. A ta siesta, to je výborný nápad, to musíme u nás taky zavést.

Zase nás táhli přes půl republiky na Šumavu, zase jsme nachodili sto jarních kilometrů. Naštěstě jsme tu již byly, zámecký hotel, kdy už jsem jednou dělala zámeckou paní, to si nechám líbit. Naštěstí se umoudřilo i počasí, bylo vcelku pěkně, takže i zrzavec mrzavec až tak neprskal, ty své obvyklé výtky, jako holomráz, uchozená k smrti a podobně. Jinak v podstatě nuda, stará známá města, Kvilda, Kašperky. Jo a výlet do Německa do Pasova, ten byl super, trefili jsme nějakou úžasnou slavnost, půlka města zavřená, druhá půlka naprosto ucpaná lidma, super, moc dlouho to nevydrželi, nacpali nás zpátky do auta a tradá zpět.

Čekáme na jaro, až se oteplí a budeme moci někam vyrazit, protože vyrážet s obludama v jakémkoliv počasí, když je teplota pod snesitelnou mez, což je v chrtím podání jakákoliv teplota pod dvacet stupňů, je v podstatě nemožné. Perluša odmítá reagovat na teplotu obecně, tuděž je jí úplně jedno jak je, když je zima nebo teplo jí je to jedno, klidně bude venku pořád, teda když tam bude panička. Zatímco Amála odmítá vystrčit nos, protože by umrzla. No už jsme to nemohli vydržet, tak jsme to riskli a objednali si pobyt u Jindřichova Hradce. Samozřejmě trefili ten nejstudenější víkend co kdy byl, opravdický holomráz a pocitová teplota = absolutní nula. Nevylezu z pokoje, nevylezu z auta, nevylezu prostě vůbec. Nakonec byla Amálka oblečena, zateplena a milostivě teda s námi obešla celý rybník u Červené Lhoty. Je pravda, že počasí jsme opravdu moc netrefili, návštěvnost nebyla tedy moc veliká. Možná to bylo i tím březnem, ale když my už jsme chtěli vyjet. Dobře nám tak.

Zima, zima, zima, no prostě zima, to se ven nevychází, sedí se doma v teple.
Znám na to výbornou chrtí pranostiku,
leden, únor, březen - za kamna vlezem
duben, květen, červen - za kamna vlezem
červenec, srpen - v mimořádných případech se dají kamna opustit
září, říjen, listopad, prosinec - za kamna vlezem.
I přes tyto její ortodoxní názory jsme ji vytáhli zpoza kamen a kupodivu to přežila.