Perla a Walerie

Tak takhle to všechno začalo, byla jsem malé dobrmaní miminko a když mě mojí noví paníčci uviděli, hned se do mně zamilovali a už se jenom nemohli dočkat až si pro mně budou moci přijet doopravdy a odvézt si mě domů. No museli si chvíli počkat, než jsem mohla od maminky, ale dočkali se a jelo se do mého nového domova. Dokonce mi slibovali, že tam bude čekat už jedna psí kamarádka, Amálka, takže nebudu sama a budu si mít s kým hrát. No to jsem byla zvědava, slíbit se dá cokoliv. Jeli jsme nějak daleko, tak jsem usla a celou cestu prospala a vzbudila se až v novém domově. Nevím, nevím, první dojmy byly takové divné, pryč od celé smečky a sama, teda ne sama, ale se spoustou cizích lidí, kteří na mě pořád šahali, nosili mě, mačkali mě a z nějakého nepochopitelného důvodu na mě pořád šišlali a tak. No první dojmy celkem v pohodě, taky mi ukázali tu novou kámošku Amálku, nějaký divný pes, vůbec to není černé, je to nějaké světlé, má to dlouhý ocas, je to celé vychrtlé, velikostí to taky neodpovídá mojí mamince, to asi nebude dobrman. Ale celkem v pohodě, sice přede mnou utíká a zase se hned vrací, a chce se seznamovat a do toho mele tím svým chvostem ze strany na stranu. Tak jsem ji do něho kousla, strašná prdel, jak kvičela. Ještě je tam jedno zvíře, asi to nebude pes, neštěká, ale mňaučí, taky jsem jí chtěla na přivítanou kousnout do ocasu, normálně na mě zasyčela a utekla někam nahoru, kam se ještě neumím dostat. Takže to bude had. Jelikož ani jedna z těch dvou netuší jak rychle a do jakých obrovských rozměrů velmi rychle vyrostu, měly by si dávat pozor a chtít se se mnou kamarádit. I když po prvním týdnu v novém domečku už trochu kamárádi jsme, teda s Amálkou, Micinu už týden nikdo pořádně neviděl...
...samozřejmě to nebylo tak horké, vyrostla jsem sice pěkně rychle, ale skamarádila jsem se se všemi členy této smečky, dokonce i Micina se občas spouští s vyvýšených pater domácnosti níže, protože profackovat obludného zvědavého dobrmana, který pořád někam strká ten svůj rypák, je poměrně zábavná činnost. A když jde do tuhého dá se vyskočit třeba na okno, ta obluda to zkusí taky a jelikož je to neohrabaný hromotluk, tak samozřejmě spadne a namlátí si vlastně ještě jednou. S Amálkou jsme nerozlučná dvojka, teda spíše jsem pojala Amálu za svou hračku a pořád ji mučím. Ale jinak mě samozřejmě všichni milujou, protože jsem přece zlatíčko.