Perla a Walerie

Ve skutečnosti jsem se vlastně jmenovala Airin Zarzi Moravia, ale protože po narození jsem byla ze všech nejmenší, tak mi začali říkat beruška a to mi vlastně s drobnou změnou zůstalo a stala se ze mě Baruška, Bára, Barbora nebo taky příležitostně brambora. Popřípadě, když se mi povedl nějaký obzvlášť vypečený kousek, dostávala jsem spoustu jiných pojmenování, jako napřiklad : "Cos to zase provedla, ty černá mrcho !" nebo "To není pes, to je debil". Ale to samozřejmě paníčci nemůhli myslet vážně, protože já jsem přece nabyla žádný pes, já jsem byla fena a k tomu dobrman, teda dobrmanka. A dobrman byl přece stvořen k tomu, aby stále něco vymýšlel k pobavení svému i k pobavení ostatních.

Tak takhle to všechno začalo, byla jsem malé dobrmaní miminko a když mě mojí noví paníčci uviděli, hned se do mně zamilovali a už se jenom nemohli dočkat až si pro mně budou moci přijet doopravdy a odvézt si mě domů. No museli si chvíli počkat, než jsem mohla od maminky, ale dočkali se a jelo se do mého nového domova. Dokonce mi slibovali, že tam bude čekat už jedna dobrmanka, nějaká Mikina, Kikina, nebo tak nějak, takže nebudu sama a budu si mít s kým hrát. No to jsem byla zvědava, slíbit se dá cokoliv. Nevím, nevím, první dojmy byly takové divné, pryč od celé smečky a sama, teda ne sama, ale se spoustou cizích lidí, kteří na mě pořád šahali, nosili mě, mačkali mě a z nějakého nepochopitelného důvodu na mě pořád šišlali a tak. No celkém hrůza ty první dojmy a do toho ještě dokola neustále kroužila postarší dobrmaní dáma, ta Nikita, která mě chtěla pořád očuchávat a neustále mi říkala, já jsem tu doma, seber se a vypadni spratku. Protivná stará baba, co sežrala všechnu moudrost světa. No nakonec jsme se nějak s Mikinou domluvily, vzala mě na milost a tak jsem se rozkoukala v novém prostředí, zjistila, že s těmi novými páníčky to nebude tak hrozné, že půjdou celkem v pohodě ochočit a začala se od stařenky učit co a jak, co na ně platí, aby byl klid a aby bylo všechno v pohodě. Jelikož Mikině už táhlo na 14 let, tak její hlavní starost byla se dobře nažrat a hlavně to všechno pořádně zaspat a to teda nebyl problém, to jsem se naučila hned. Tak jsme si tam spaly a žraly a žraly a spaly, no prostě ráj.

Tak jsem si rostla, teda poměrně rychle, a abych nerostla jako dříví v lese, začalo se s učením, říkají tomu výcvik, ze začátku jsem měla trochu obavy o co jde, ale Mikina mi to rychle vysvětlila, že v podstatě se jedná o způsob jak z paníčků dostat co nejvíce piškotů v co nejkratší době, za poměrně bezvýznamné ústupky proti dobrmanímu přesvědčení. Například měli ohromnou radost, když jsem na zavolání za nima přišla. Kam bych asi tak chodila, když mě krmí, hladí, drbou, spím v posteli a nemám si vůbec na co stěžovat. Ale co, dávali za to piškoty, tak co bych nepřišla. Nebo mi hodili balónek a mohli se zbláznit radostí, že jsem jim ho přinesla zpátky. Chápete to, to je přece jasné, že jim ho musím přinést zpátky, aby ho mohli znovu hodit, kam jinam bych ho proboha nosila. Učit se chodit na špagátě, teda vodítku už bylo horší, jsem přece svobodný pes, teda fena, a moc mě to nebavilo, ale Mikina mi vysvětlila, že nějaké ty ústupky se udělat musí, tak jsem to zvládla taky. Teda někdy trochu popotáhnu, musím tam být přece o metr dřív než panička, abych zjistila co a jak a mohla k tomu říct svůj názor. I když některé mé názory, třeba na cyklisty a na jejich povzbuzování aby jim to jelo rychleji, se paničce vůbec nelíbí a vedeme o tom dlouhodobou diskuzi. Jako dříví v lese jsem tedy nevyrostla a vyrostla jsem v normální, což je u dobrmanů velmi specifický pojem, dobrmanku. Škoda jen, že Mikina tu se mnou moc dlouho nepobyla, naučila by mě víc úžasných kousků, třeba jak rozkousat zapomenuté lodičky během tří minut, než si panička uvědomí tu obrovskou chybu a vrátí se (pozdě), nebo, že v bytě s dobrmankou se opravdu, ale opravdu nemá nic co by jste ještě chtěli jíst, nechat o samotě. Varianta se dvěmi dobrmankami je ještě daleko více zábavnější. Takhle jsem na to všechno musela přijít sama, ale na druhou stranu, pánička mi rychle pořídila novou kamarádku, zase jsme na to byly dvě, ale to už je úplně jiná story.

  

Bohužel tato story zcela nečekaně v srpnu 2010, v jejích pouze čtyřech letech, zcela bez jakéhokoliv varování, náhle skončila.