Perla a Walerie

Toto byl náš první pes, fenka dobrmana, která s námi pobyla krásných 13 a něco let. Nezapomenutelná, naprosto úžasná společnice milující svou rodinu. Prostě ideální pes. Takhle se to totiž jeví po tom, co na nás byla seslána pohroma v podobě Báry a Amálky. Po naprosto klidné, vyrovnané, poslouchající, bezproblémové, pořád zdravé, stále v kondici a při chuti Nikitě, jsme byl potrestáni ušatým torpédem, které neustále něco vymýšlí, neustále má nějaký problém a člověk je stále ve střehu a opravdu se nenudí. Samozřejmě, že to jsou trochu zidealizované vzpomínky, už jsme zapomněli, že malé děti zrovna nemusela a někdy jim to chtěla jít říct osobně, že pohybovat se v okolí paničky blíže než dva metry a chtít třeba mluvit nahlas, či dokonce něco vysvětlovat za pomocí názorné ukázky rukou nebyl moc dobrý nápad. To pak působila jak reklama na zubní pastu, jak se smála a ukazovala zuby. Že ke konci už moc nenaspala a časy kdy se rozhodla, že se půjde ven zrovna neodpovídaly našemu biorytmu. To všechno už je zapomenuto a pro nás zůstává jako naprosto ideální pes, kdy každý další už bohužel v porovnání s ní může být jen horší a horší.